I-Seriál: Bohové a lidé - Zrození Lukáše 3/3 (pilotní díl)

12. dubna 2011 v 20:19 | Lukáš |  Příběhy
OLYMP UVÁDÍ

epizodu z českého internetového seriálu

BOHOVÉ A LIDÉ
(autor: Lukáš Přibyl)

V minulých dílech jste viděli:

Když lidé odvrátili svou smrtelnou tvář od svých stvořitelů, bohové se rozhodli odejít a nechat své děti napospas jejich trápení. Dlouho však netrvalo a po mnoha staletích se olympští bohové znovu zahleděli směrem k Zemi. Krásné černovlasé děťátko se vzlikáním spatřilo světlo světa. S oddechem se oba rodiče na sebe dívají. "Je to kluk" zvolal radostně hromovládce "budeme mu říkat Lukáš". Při oslavě mých dvacátých narozenin se stalo něco zvláštního. Náhle jsem v sobě ucítil velkou sílu a bylo mi mnohem lépe.

Ale teď už...

1. Zrození Lukáše - část třetí

Připadal jsem si jako znovuzrozený a neodolal jsem mým novým možnostem. A tak jsem se teleportoval za město k nedalekému lesíku. V mé pravé ruce se zhušťoval proud jiskřivé energie, kterou jsem vrhl na stromy opodál. S mohutným hromem se velký strom skácel rozdroben na mnoho malých kousků dopadajích na zem jako malé jiskřičky. "Zkoušíš své schopnosti?" otočil jsem se a spatřil mého otce. "Mám velkou radost z mého božství" odpověděl jsem a v mé ruce plápolal oheň.

Jak čas plynul snažil jsem se seznámit i s jinými lidmi. Doufal jsem, že naleznu pochopení a případně i pravou Lásku. Dal jsem inzerát abych se seznámil s někým kdo také zná magii. Po několika týdnech se mi na elektronické poště ozvala dívka. Jmenuje se Karolína. Připomínala mi vznešenou bohyni. Kéž by byla jednou z nesmrtelných. Ó jak byla krásná. Skvostná slečna. Zpočátku jsme se bavili jen o nejvyšší Vědě magii. Později došlo i na romantičtější slova. Trvalo asi čtvrt roku a asi v červnu roku 2007 jsem ji navštívil v jejím městě Náchod.

Tři dny a dvě noci jsem strávil u mé Nejdražší. Ona bude vždycky pro mě ta jediná Nejdražší. Jenom k ní jsem cítil pravou Lásku. Přestože se později naše cesty rozešly a ona mne od sebe jistým způsobem odháněla, neměl jsem sílu se od ní citově odpoutat. Když jsem se vrátil zpět do Vyškova, musel jsem ji pořád kontaktovat. Miloval jsem ji tak moc, že mě to až oslabovalo a to i přestože jsem bůh. "Já tě miluju Karolínko" smutně jsem vzkazoval do telefonu "miluju tě strašně moc" a ona neodpovídala.

Jednoho dne se v mém pokoji nepřirozeně rozvířil vzduch. Formuje se v něm jakási postava. "Hermés" podle okřídlených bot jsem jej poznal "Lukáši" posel bohů reagoval. "Lukáši pamatuješ si zákony bohů ?" a podíval se na mě přísným pohledem "je totiž přísně zakázáno mít vztah se smrtelníkem" a odkašlal si "a ty otevřeně porušuješ co Zeus nařídil..." zvyšujíc hlas "nechtěj rozhněvat svého otce a krále" hlubokým tónem pokračoval a sotva dořekl zahřmělo na nebesích a v proudu jiskřivé energie zmizel. Jen v ozvěnách se táhlo "nezapomeň, víckrát varován nebudeš".

Po tomto rozhovoru jsem se snažil v sobě vší silou potlačit Cit který jsem cítil ke Karolíně. Ale nebylo to snadné. Nemohl jsem. Byl jsem dlouho na dně a dokonce jsem kvůli rozdrtil několik skal v blízkosti Vyškova. Pak mě napadla lest. Malé kamínky létaly všude okolo po dopadu mohutného energetického výboje. Rozhodl jsem utajit mou Lásku k ní ale tak abych mohl být stále na blízku mé Nejdražší.

Když jsem po druhé přijel do Náchoda, do jídla jsem jí tajně namíchal nektar bohů a pokoušel se vyznat Karolíně Lásku. Cítil jsem jak mě něco začalo svazovat. Okolo mého těla se zhušťovala zlatavá energie. Snažil jsem se z toho vyvléknout, ale nešlo to. Bylo to silnější než já. V krátké chvíli jsem před jejíma očima v záři blesku zmizel. Jen temná nebesa s hřměním napovídala neštěstí.

Probral jsem ve zlatem zdobené místnosti. Spatřil jsem Dia s Hérou na trůnu. Okolo nich byla Athéna. "Lukáši" kroutil hlavou Zeus "jak dlouho jsi mezi námi bohy? Pověz" snažil se na mě pousmát. "Dva roky otče" chraplavě jsem odpověděl. "Mohl bys za tu dobu pochopit" pokračovala královna bohů "že zákony jsou důležité a nemohou je porušovat ani bohové" a tu se do toho vložil Zeus "jsi odsouzen k padesáti rokům života mezi smrtelníky" pokračoval přísným hlasem "budeš žít jako jeden ze smrtelných" a v tom zahřmělo "to přece nemůžete" zoufale jsem zvolal "já jsem bůh" zakřičel jsem "nemohu žít bez božství mezi lidmi, vždyť s nimi ani nedokážu vycházet" a slzy se vedraly do tváře "to přece nemůžete". Okolo mého těla se zhustil proud zlatavé energie "né" zařval jsem a mé oči naposled zajiskřily mocnou energií blesku "né" křičel jsem. Po chvíli Athéna prolomila ticho "je nám to líto bratře, ale nedal jsi nám na výběr" přišla ke mně blíž a pohladila mě po tváři "na straně druhé máš teď šanci poznat pravou Lásku jako jeden z lidí a neboj se vždy budeme na tebe dohlížet".

"Je čas" promluvil hromovládce "už zde nemáš co pohledávat" a luskl prstem. Za doprovodu hřmění a jiskřivé energie jsem zmizel. Zhmotnil jsem se ve Vyškově ve svém pokoji. "Ou, co teď budu dělat" díval jsem se na své ruce. Padl jsem na postel a snažil se zklidnit svůj dech. "Luki" ozvala se mamka "chceš bramboráky?" a já jsem se slzami v očích se snažil bez citu promluvit "jo za chvilku jsem tam".

Konec dílu Zrození Lukáše (pilotní díl)

_________________________
 


Komentáře

1 Jane | Web | 12. dubna 2011 v 23:43 | Reagovat

moc se mi to líbí, je to hodně zajímavé :)

2 KK | E-mail | 14. dubna 2011 v 12:43 | Reagovat

Máš tam hrubky. To není názor, který bys teď měl nebo neměl přijmout, to je fakt.

3 Lukáš | 14. dubna 2011 v 16:35 | Reagovat

[2]: Hmm...to věřím...a vůbec mi to nevadí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.