I-Seriál: Bohové a lidé - Zrození Lukáše 2/3 (pilotní díl)

11. dubna 2011 v 19:08 | Lukáš |  Příběhy
OLYMP UVÁDÍ

epizodu z českého internetového seriálu

BOHOVÉ A LIDÉ
(autor: Lukáš Přibyl)

V minulém díle jste viděli:

Když lidé odvrátili svou smrtelnou tvář od svých stvořitelů, bohové se rozhodli odejít a nechat své děti napospas jejich trápení. Dlouho však netrvalo a po mnoha staletích se olympští bohové znovu zahleděli směrem k Zemi. Krásné černovlasé děťátko se vzlikáním spatřilo světlo světa. S oddechem se oba rodiče na sebe dívají. "Je to kluk" zvolal radostně hromovládce "budeme mu říkat Lukáš".

Ale teď už...

1. Zrození Lukáše - část druhá

Bylo podivuhodné, že vzlykot dítěte nevzbudil ostatní nájemníky paneláku. "Ou kolik je hodin?" žena se ptala svého muže ležícího na manželské posteli "neslyšel jsi něco?" zašeptala. Cosi zavzlykalo před dveřmi. Oba vstali a šli na chodbu. Zvuk byl stále silnější "to je jako nějaký děcko" řekla žena. Otevřela dveře bytu a když se podívala dolů, nevěřila svým očím. "Jé to je pěknej prcek" a vzala jej do náručí. "Jak se jmenuješ?" a podívala se na kolébku pozorněji. Na boku spatřila zlatým písmem vyryté jméno Lukáš. Když se dlouho nezjistilo čí je to potomek, nechali si jej.

Královně bohů Héře bylo sice líto že mi nemohla pomáhat při prvních krůčcích. Musela všechny tyto krásné chvíle ale i starosti přenechat smrtelníkům. Přestože jsem byl klidné dítě, byl jsem něčím zvláštní. Smrtelníci tomu říkali divný. Jak léta plynula a sám sebe jsem si více uvědomoval, více jsem přemýšlel a více jsem tak trpěl ve společnosti. Nikdy jsem se se smrtelníky tak úplně nevyrovnal. Působil jsem tak stále více jako nevyrovnaná osoba.

Ve škole si ze mě dělali legraci a neměl jsem téměř žádné přátele. Někteří se mi posmívali, že jsem prý malý trpaslík. Můj život se zdál smutný a beze smyslu. Dokonce jsem nemohl najít ani přítelkyni. A přitom tak moc jsem toužil pro pravé Lásce. Po celou tu dobu jsem však ani netušil co ve mě dřímá.

Při oslavě mých dvacátých narozenin se stalo něco zvláštního. Náhle jsem v sobě ucítil velkou sílu a bylo mi mnohem lépe. Okolo mého těla poletovaly jiskřičky zlatavé energie a sotva jsem radostí lapal po dechu, upadl jsem do bezvědomí.
Po chvíli propleskání jsem otevřel oči a rychle jsem vyskočil na nohy. Neodpovídal jsem na žádné otázky a šel jsem ven. Ve své hlavě jsem uslyšel podivný hlas "Lukáši, Lukáši, Lukáši" a uvnitř jsem pochopil že nejsem synem svých současných rodičů. Sotva jsem polkl a pohltila mne jiskřivá energie.

Zhmotnil jsem v překrásné místnosti. Nikdy jsem něco takového neviděl. Byl jsem velice příjemně překvapen. Podlaha ze zlatých kachliček, na zdech působivé obrazy a strop vyzdoben diamanty. Prostě nádhera. Z druhé strany místnosti slyším stařecký hlas "pojď ke mně Lukáši" a já jsem se pomalu přibližoval. "Vítej na Olympu" Zeus odhodil kápi. Dlouho mi vysvětloval že bylo nutné aby mě vychovávali ve smrtelnické rodině a to už od narození, protože jedině tak jsem se mohl naučit pochopit lidi. "Nu otče" trochu nespokojeně jsem se zadíval "nevím zda-li jsem byl úspěšný...nevím jestli jsem splnil tvé očekávání" a Zeus se podíval když mne poplácal po ramenou "nesmysl chlapče...zvládl jsi to". Vedl mne do druhé místnosti kde stála jakási žena "Héro" a ona se otočila "vedu ti našeho syna". "To je tvoje matka Lukáši, královna Héra" a já jsem si s ní podal ruku.

Toho dne jsem zažil snad nejkrásnější čas v mém životě. Vyzkoušel jsem si své nové možnosti a při hostině jsem se posílil božskou stravou. Avšak každého dalšího večera mne Zeus učil zákonům olympanů. Jedním z nich je, že žádný bůh se nesmí zamilovat a mít vztah se smrtelníkem. Jak se zdá tak jedinou vyjimkou byl Zeus, ale neměl jsem odvahu mu to říct.

Pokračování příště...
 


Komentáře

1 Jane | E-mail | Web | 11. dubna 2011 v 20:14 | Reagovat

fakt super, už se těším na další, je to fakt nááádherné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.