Odsouzenci v podsvětí

31. března 2011 v 13:26 |  Mythologie
Flegyás - je to otec Ixíóna, který také skončí v Tartaru. Flegyás se prohřešil proti bohu Apollónovi,když přepadl se svým vojskem delfský chrám a oloupil jej o jeho převzácné poklady. Za treest byl uvržen do Tartaru, kde byl trápen hroznou úzkostí a strachem, že ohromný balvan, pod kterým stál, se na něj v každém okamžiku zřítí.

Ixíón - je to syn Flegyáse, který také skončil v Tartaru. Ixíón byl král Lapithů a ten, který slíbil svému tchánu Eioneovi za dceru Díu mnohé dary, nedostál však slibu. Když mu za to tchán zabavil spřežení koní, pozval jej Ixíón licoměrně k sobě a uvrhl jej do ohnivé jámy. Bohové ztrestali Ixíóna šíleností, z níž se však dostal pokáním a činěním dobra. Vina mu byla nejen odpuštěna, ale dosáhl takové milosti bohů, že býval zván k božským hostinám a zábavám. Ale smělý a nenapravitelný Ixíón smyslně zatoužil po bohyni Héře, pokusil se ji svést, a tak byl za nesydatost a nadutost Diem svržen do Tartaru, kde byl za nohy a za ruce připevněn k hořícímu kolu, které se s ním stále nesmírně rychle točilo.

Sísyfos - tento člověk byl v dávných časech nejzištnějším ze všech lidí. Býval také vládcem v Korintu. Když Zeus unesl Aigínu, dceru boha řeky Ásópa, prozradil to Sísyfos Ásópovi a Zeus musil použít svých blesků, aby Ásópa odehnal. Za to chtěl Zeus Sísyfa sprovodit ze světa, avšak chytrý Sísyfos si věděl rady i v tomto nebezpečí. Přijal smrt velmi vlídně, a když se jako chystal k odchodu, chytil ji, spoutal a držel ji zavřenou ve sklepení. Od těch dob na světě nikdo nezemřel, lidé stárli a nemohli se slabostí už ani hnout, ale smrt je těch strastí nezbavila. Ošklivá a divoká zvířata se hojně množila a lidem byla velice nebezpečná. Všude zakrátko nastal převeliký nářek. I bůh podsvětí Hádés přišel se žalobou ke světovládci Diovi, že nikdo neumírá a že do jeho říše nikdo nepřibývá. Zeus dal rozkaz bohu Areovi aby šel a mocí donutil Sýsifa, aby vydal uvězněnou smrt.

Podařilo se tedy bohu války Areovi přemoci Sísyfa a smrt vysvobodil. Sísyfos pak musel zemřít, ale ani v tom okamžiku ho neopustilo šibalství a podvádění. Nařídil své manželce Meropět, aby jeho tělo nepochovávala a nic neobětovala bohu Hádovi a jeho manželce Persefóně. Věrná žena vyplnila poslední prosbu svého manžela a když Sísyfos přišel do podsvětí, trpce si tam stěžoval na necitelnost a bezohlednost své manželky, že nepřináší žádné oběti ani jeho tělo nepochovvá. Prosi Háda i jeho choť, aby mu dovolili vrátit se na povrch zemský, že chce manželku za bezbožnost potrestat. Hádes svolil, a tak se dostal úskočný Sísyfos opět na zem a do podsvětí se víc nevrátil.

Po tomto svém zločinu vypravili pro Sísyfa posla boha Herma, který ho pak silou odvedl do podsvětí a uvrhl do Tartaru. Zde musí Sísyfos valit na vysokou horu veliký kámen, který se mu před vrcholem vždy zase skutálel dolů.

Tityos - je to syn bohyně země Gaie a světovládce Dia. Je to obr žijící původně na ostrově Euboi. Ovšem jakmile se protivil Létě a pokoušel se ji znsilnit, byl Diem uvržen do Tartaru a tam přikován. Dva krkavci mu vyklovávali játra, která vždy přes noc narostla.

Tantalos - král Frygie Tantalos byl velmi moudrý muž. I bohové si jej pro nevšední moudrost vážili a často ho zvali ke svým shromážděním. Tím zpyšněl Tantalos tak, že se nakonec domníval, že je chytřejší než bohové a pochyboval o jejich všševědoucnosti. Chtěl se tedy ujistit o jejich vševědoucnosti a tak si pozval na svůj hrad k hostině všechny bohy. zabil vlastního syna Pelopa a upekl jej a dal bohům k jídlu. Všichni bohové se zhrozili tohoto ukrutného činu, nikdo nabízený pokrm nejedl, jediná Démétér, jsouc zamyšlena nad ztrátou své dcery Persefony, pojedla kus plece. Zeus pak zase spojil jednotlivé údy, nahradil plec kouskem slonoviny a Pelops opět obživl. Na veliké prosby a převelké sliby, že se již nikdy rouhat nebude, dostal Tantalos milost. Avšak znova začal hřešit a pochybovat o moci bohů. Tentokrát kradl nektar a ambrosii, rozdával je smrtelníkům a vyzrazoval to, co slyšel na božských poradách. Nakonec jej rozhorlený Zeus uvrhl do Tartaru a odsoudil k věčnému hladu a žízni. Tantalos stál ve vodě, která mu dosahovala až ke rtům, ale když se eshýbal, aby svlažil vyprahlá ústa, ustupovala voda vždy níž a níž. Nad ním stly krásné stromy, celé nejlepším ovocem ověšené. Až k rukám dosahovaly ratolesti s nejrozkošnějším ovocem, ale jak po nich Tantalos sahal, aby svůj nesmírný hlad utišil, odkláněly se od něj větve dál a dál.
 


Komentáře

1 Yellow_Ee | 31. března 2011 v 13:38 | Reagovat

Ahoj,
vím že teď si nejspíš říkáš: ,,Další blbka co škemrá o hlasy". Ale prosím, nepřestávej číst.
Je mím velkým snem vyhrát se svým, ač virtuálním koněm výstavu ve kterém s ním jedu. Pro spoustu lidí (možná mezi ně patříš i ty, což ti nezazlévám) je něco jako virtuální závod jen hloupou,  triviální záležitostí. Pro mě ovšem znamená splnění snu. Mého jediného opravdu dosažitelného cíle. Jediné co po tobě žádám je kliknout zde → http://vz-black-heart.blog.cz/1103/blue-mania na Mystique + 0tekvila0. Jediné kliknutí které ti nezabere ani minutu, ano, tím mi pomůžeš víc než si myslíš a i když tě třeba vůbec neznám, pomohl/a jsi mi. Děkuji ti ať jsi kdokoliv... nezapomenu :)

2 Lukáš | Web | 31. března 2011 v 13:40 | Reagovat

Jo v pohodě...odhlasováno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.