Lidé a nemrtví - díl první

31. března 2011 v 13:55 | Lukáš |  Příběhy
6. červenec 2010

Právě zapadá slunce, když sedím u svého počítače a píšu další článek. Již dlouho se věnuji nejvyšší Vědě, která mi prozradila mnohá tajemství tohoto i jiných světů. Jsem na to velmi hrdý, pomyslel jsem si, když jsem s pýchou zvedal hlavu mírně do výše. "Je čas" šeptem jsem vyřkl ze svých pomalu pohybujících se úst. Dlouho jsem plánoval, dlouho jsem diskutoval...teď však nadešel čas... Věděl jsem, že je to jediná cesta, jak zde v hrubohmotném světě zůstat delší dobu. Jisté je že by mě tu vyšší bytosti nenechali po celou věčnost. Jistěže mají lidé svobodnou vůli, ale nemohl jsem riskovat. Na ně jsem příliš slabý. V té době jsem se na internetu rozešel s jednou slečnou. Její organizace mi byla proti srsti. A tak jsem učinil rázné rozhodnutí. Rozhodnutí, které jsem plánoval už dlouhou dobu. Sepsal jsem si rituál přeměny. Abych mohl působit vskutku silně. Nejdříve však jsem si musel jít pro menší svačinku. Nedisponoval jsem zatím moc aktivními schopnostmi. Využil jsem své jediné účinné možnosti...kterou je psychický vampyrismus. V centru mého města se nachází jedno místo kde se schází hodně lidí. "Hmm...velmi lahodné" zašeptal jsem si pro sebe. Městská knihovna. Asi za půl hodin jsem dorazil na místo. Jako mnohokrát, posadil jsem se ke stolu v druhém patře a dělal jsem, že si čtu knihu. Kdykoliv prošel nějaký čtenář, začal jsem se soustředit celou svou existencí na jeho životní síly. Představil jsem si, jak z jeho čela přečerpávám velké množství energie do sebe a svou dynamizovanou vůlí jsem dotáhl do konce. "Áách" slastně jsem si po dvou hodinách oddechl "zdá se že už můžu jít" a kdokoliv se mi podíval do očí, nevydržel dlouho a svým zrakem uhnul. Spatřil totiž neochvějnou hrdost a chladnou temnotu.

7. červenec 2010

Druhý den jsem se vzbudil celý propocený. Šel jsem se osprchovat taky abych se celkově osvěžil. "Hmm, to bude dneska den" a pousmál jsem se. "Sen stál za velký kuloví, ale je to přece jen sen" řekl jsem si když jsem se oblékal. Šel jsem ven, nadechl jsem se čerstvého závanu vzduchu a vydal jsem se cestou k místnímu hřbitovu. Tam...kde se chystám k velkému magickému úkonu. Asi o hodinu později, kdy jsem si v tiché části hřbitova připravil pomůcky s pentagramem, jsem započal akci. Měl jsem trochu obavy, ale ty vždy přehlušila představa o mé další existence zde v této hmotné úrovni. Zahalil jsem se do temného hávu s kapucí a začal pronášet své zaklínadlo "chlad střídá teplo mé, síla ohně i tak mne naplňuje, křehkost smrtelných střídá pevnost kostí studených, stojím tu již jako nemrtvý" a všude okolo se stále více zhušťoval mlžný opar. Najednou kdosi zdáli zařval "kdo tam je? Co tam děláte sakra? Že já tam na vás vlitnu vy malí parchanti" starý nepříjemný muž stále řval. Marně se snažil projít skrze mou mlhu. Ještě třikrát jsem pronesl svou magickou formuli, než jsem se začal cítit jinak. "Co do prdele tady děláte?" díval se na mne udýchaný chlap. Pootočil jsem se a pomalými pohyby svých úst jsem pravil "co by?" a s ironickým úsměvem jsem dodal "tvá vůle je má, tvá síla tě neposlouchá, tvůj duch je mému poslušný, ty se sem už nikdy nevrátíš" a z jeho těla vyšla jakási bělavá energie když se tělo muže skácelo bezvládně k zemi. "Tak se mi to líbí" a nastavil jsem svou pravou ruku do které jsem energii absorboval.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.