UFNC svět: Třetí část

17. prosince 2010 v 19:08 | Lukáš (zástupce UFNC) |  Příběhy
Říjen 2010, Ředitelství UFNC, Vyškov, 08:42

"Pane Přibyl," volá mi prezident "potřeboval bych složky všech členů představenstva, děkuji". Sotva jsem dopsal větu na počítači "ano pane, hned jsem tam". V mém novém pracovišti jako osobní asistent a rovněž člen představenstva, jsem si nemohl nikterak stěžovat. Každé ráno se mi vstávalo jako z bavlny. Jakmile jsem abecedně seřadil podklady, odebral jsem se do zasedací místnosti.

"Vážení," předseda započal schůzi. Světlo pomalu ale jistě pohasínalo se stahujícími se žaluziemi. Místnost nebyla příliš vyzdobena. Úřední postupy vyžadovaly úřední prostředí. "Nadešel čas, kdy je potřeba dosadit ty správné lidi do jednotlivých sekcí managementu," prezident pokračoval "a proto...pane Přibyl, zavolejte je prosím" ostatní se pootočili směrem ke dveřím. Po krátké chvilce vstupují dámy v přepychových šatech a pánové v decentních oblecích "prosím přivítejte mezi námi nové kolegy...ředitele pro logistiku a zásobování, výrobu, marketing, ředitele pro technický rozvoj a nesmíme opomenout rovněž naši půvabnou manažerku pro personalistiku. Vítejte mezi námi" a všichni si decentně potřásli na znamení pozdravu rukama.

"Jak jistě víte," pokračoval předseda "tak nás čekají náročné projekty" mírně si odkašlal a vstanul ze svého koženého křesla "naše společnost se zatím nemůže spoléhat pouze na magické síly...a to přestože leccos je v našich možnostech. Je proto potřebné se soustředit na produkci ve hmotné sféře" pokračujíc "po sečtení všeho majetku se zdá že naše spojení bude více než výhodné...mimochodem UFNC, a.s. vládne v tuto chvíli přibližnou částkou třicet milionů českých korun" a pootočil se ke mně "ovšem peněz bude více a to po dokončení projektů konkrétně v kybernetice, lékařství a armádním průmyslu...proto když dovolíte, pan Přibyl vám představí prezentaci některých projektů".

Vstanul jsem s trochou nejistoty v očích, protože jsem nebyl zvyklý na tak významné okamžiky "děkuji vám pane prezidente za slovo a jen bych na tomto místě připomenul, že všichni členové UFNC podepsali smlouvu o mlčenlivosti týkající se všeho, co se kdy v rámci této společnosti dovědí" pokračujíc "dámy a pánové, je pravdou, že naše společnost se zatím nemůže příliš spoléhat na síly nejvyšší Vědy a to i když náš počet čítá stovky členů...z této nejistoty bychom ovšem neuživili nás, natož tak další hladové krky" a mírně jsem se pousmál. Rozdal jsem představenstvu podklady k projektu "musíme zatím opatrně...dovoluji si zde představit první z našich projektů...jedná se o robotického žoldáka." Po krátké odmlce, kdy jsem zpozoroval nejistotu v očích přítomných, jsem pokračoval "jistě vás zajímá jak může fungovat, když doposud vědci nesestavili umělou inteligenci schopnou dokonalého ovládání takové technologie" a pokyvování hlavou mi bylo jasným signálem. "Jeho schopnosti inteligentního chování jsou totiž dány přítomností známé bytosti zvané jako elementár" všichni okolo pozorně mne sledovali "materialisté nepoznají vůbec nic, budou si myslet, že se jedná o náš druhý projekt pod názvem U.I., tedy umělá inteligence...elementár se bude chovat v podstatě stejně jako U.I.". "Armáda rozhodně něco takového uvítá a UFNC bude z toho těžit nemalé peníze" a s ozývajícím se potleskem se mi ulevilo.

Po prezentaci dalších projektů byli mnozí manažeři velice dobře naladěni, a proto si šli prohlédnout příslušné laboratoře. "Na slovíčko, paní ředitelko" v šumu hovoru si zavolal prezident personalní manažerku "půjdeme ke mně do kanceláře ano?" a ona se na něj pousmála. "Posaďte se" již v kanceláři vybízel předseda "takže nerad bych na vás tlačil," poněkud nesměle si ji prohlížel "vaším úkolem je pochopitelně sestavit tým pracovníků, ale prosím vás...víte, že zatím nejsme v situaci, kdy bychom mohli hýřit svými finančními prostředky" dívajíc se do jejích temných očí. "Uvědomuji si to pane prezidente." a jak se mu podívala do jeho mírně nejistých očí, tak málem roztál jako sněhulák. Ona si toho jako žena pochopitelně všimla...

"Pro své přátele jsem Jiří" a ona s úsměvem "tak dobře...Jirko, je to vše ?". "Ano slečno...?". Ještě než dovřela dveře, jako vánek přejelo přes jeho ústa "Jsem Jana" a sotva se ozval zvuk zavírajících se dveří, předsedova hlava cukla s tím.

Pokračování příště...