UFNC svět: Čtvrtá část

17. prosince 2010 v 19:16 | Lukáš (zástupce UFNC) |  Příběhy
V minulém díle jste viděli:

"Jak jistě víte," pokračoval předseda "tak nás čekají náročné projekty"... všichni členové UFNC podepsali smlouvu o mlčenlivosti týkající se všeho, co se kdy v rámci této společnosti dovědí... Po prezentaci dalších projektů byli mnozí manažeři velice dobře naladěni, a proto si šli prohlédnout příslušné laboratoře.

Ale teď už...

Na konci měsíce září jsem započal svou práci o níž neměl nikdo nejmenší tušení. Měl jsem k dispozici, stejně jako všichni členové představenstva studující magii, svou vlastní laboratoř. Je večer... procházím příjemně osvětlenými chodbami. Všude téměř dokonalé ticho. Sektory managementu jak patrno ničím nešetřily "no to jsem teda zvědavej jak bude vypadat to účetnictví...se celej třepu hele" a s nepříliš radostným pohledem jsem pokračoval až ke dveřím mého pomyslného království. Použil jsem svou elektronickou kartu k identifikaci, ruku k analýze otisku prstů a zamkl jsem se uvnitř. Dveře s dvojitým titanovým opancéřováním se dovřely. "Vítejte pane Přibyl" ozvalo se uvítání centrálního počítače, "ahoj Sufe, jak to jde?" pousmál jsem se do vodotěsných kamer umístěných v každém rohu místnosti. S.U.F. je anglická zkratka jednotky The System of united forces nebo-li Systém spojených sil. Kontroluje prakticky vše, co se odehrává v UFNC, a. s. Od běžných počítačů či přepočítávání účetnictví přes otevírání zabezpečených dveří až po venkovní vojenské systémy. Je spravován umělou inteligencí kterou dokonale nahradila skupina elementárů pod vedením hlavní astrálně-hmotné bytosti. Jejich prioritou je absolutní bezpečnost a dokonalý chod organizace UFNC.

V místnosti nijak vzhledné jsem se cítil jako ve skutečném domově. I přes kovový vzhled jsem cítil teplo domácího krbu. Protože jsem tam trávil poněkud mnoho času, vzal jsem si tam i svou kočku Elišku "či či či" zašeptal jsem na mou nejlepší kamarádku. Ona s roztomilým zamňouknutím pomalu ale jistě přišla ke mně. Sice se trochu protahovala, ale nakonec si mě s vrněním opět omotala kolem pomyslného prstu. Vyhledal jsem své tajné materiály "přejete si svá data uložit v centrálním serveru pane ?" projektor zobrazil holografický obraz jednotky S.U.F. Nebyly totiž uloženy v paměti žádného serveru "ne Sufe, nepotřebuju aby to viděli všichni, ale díky..." reagoval jsem "ta data oskenuj, silně zašifruj a řádně ulož do mé sekce nejzabezpečenějších digitálních dokumentů". Doposud totiž byly jen na papíře ve stole mé pracovny "provedeno pane" ozval se příjemný až tak trochu hypnotický hlas s virtuální bytosti. V současné době byli vývojový pracovníci schopni doladit i ty nejmenší detaily na naší počítačové správě. UFNC jen doplnila astrální bytosti, které mají příslušné úkoly jak s těmi počítačovými systémy dokonale pracovat. Naše budova se tak během několika měsíců stala jednou z nejbezpečnějších a současně nejtajuplnějších budov světa.

Listopad 2010, Ředitelství UFNC, Vyškov, 10:32 dopoledne

Již po několika týdnech jsem si v UFNC připadal jako mezi neukázněnými dětmi. Někdy... "řekl jsem, že s vámi pít alkohol nebudu hele...to se musíte pořád každej den vnucovat s těma vašema provokacema?" už důrazněji jsem řekl. Trochu vyčerpaně jsem podíval na přicházející slečny s protějších kanceláří "nedělej, že tady máš práci" pošťuchovali mě pánové s administrativy v jejichž sektoru jsem se jako osobní asistent pohyboval docela často i já. "Třeba si tam bude pouštět nějaký péčko, co vy víte?" chichotaly se slečny naproti na jejichž narážky jsem odeslal mírně kyselý výraz nespokojenosti. "To víš jo hele" zamračeně odvětil jsem. "Tady si hraješ na velkýho mága teda...teda..." dál se chichotaly. V duchu jsem si povídal, že nemá smysl se o čemkoliv dohadovat. Jen jsem za sebou zabouchl dveře od své kanceláře a opírajíc se o ně, pomalu jsem sjížděl k podlaze "to je v prdeli" zasmál jsem se nahlas "já nebudu mít klid ani tady v podniku..."

Pokračování příště...